Historie šachu v Třebíči


Třebíč se na šachové mapě objevila poměrně pozdě - v roce 1921 zde byl založen Šachový odbor Sportovní společnosti Třebíč se sídlem v Mottlově kavárně. Kromě toho se hrávalo i v dalších v kavárnách a restauracích, zejména v Dělnickém domě. Ale již v červnu 1922 se místní šachisté v čele s prof. Šabršulou dokázali vzepnout k veliké akci - I. sjezdu tehdejší Brněnské šachové župy s řadou turnajů, zápasů, bleskových a řešitelských soutěží. Hrálo se v budově místního gymnázia, večer se pak účastníci sjezdu osvěžovali ve stinné zahradě nádražní restaurace, neboť během dne byla velká parna. Mistrovský turnaj hrálo 8 borců a skončil mrtvým během mezi brněnským Englem a znojemským učitelem Gargulákem, kteří získali 5,5 bodu. Užší zápas o titul mistra Brněnské župy pak hladce vyhrál Jindřich Engel 2-0. V samostné Třebíči byl tehdy neoficiálním přeborníkem města Jan Smrž. Prvním předsedou šachového klubu byl Josef Kopečný, sídlem klubu kavárna u Mottlů na Karlově náměstí. Zakládající členy byli pánové Doválel, Veselý, Vacek a Pohan. Organizováno bylo více než 40 aktivních hráčů a kromě nich existovali tzv. přispívající členové, kteří sice aktivně nehráli, ale přispívali na činnost klubu. Prvním oficiálním mistrem města Třebíče byl v roce 1929 prof. Šabršula. Byl profesorem Obchodní akademie, romanopiscem a autorem řady odborných publikací.

Začátkem 30-tých let přibývalo členstva a mezi známé šachisty patřili Kratochvíl, Janík, Hurt st., Jaitner a JUDr. Iša a rovněž JUDr. Artur Mandler, který působil v Třebíči jako advokát a byl silným praktickým hráčem, ale zejména světově proslulým úlohářem. Byl velkým přítelem velmistra Richarda Rétiho a vydal po jeho smrti sbírku Rétiho studií s podrobnými komentáři. V tehdejší době se nehrály pravidelné soutěže družstev, ale pouze turnaje v rámci klubu a zápasy mezi městy. Např. první přátelský zápas mezi Znojmem a Třebíčí skončil vítězstvím Znojma 8,5 : 4,5 a rovněž odvetný zápas v Třebíči vyhráli hosté 6 : 7. Další zápasy byly sehrány s Jihlavou, Velkým Meziříčím, Náměští nad Oslavou atd. V červenci 1935 se konal mistrovský turnaj k 600. výročí města Třebíče za účasti 8 hráčů, v němž zvítězil Ehrlich (5 bodů) před Brachem (oba z Brna) a Gargulákem (4 body), Mandler obsadil 5. místo (3 body). O turnaji byla zpráva i v časopise Československý šach. V roce 1939 JUDr. Mandler odešel z Třebíče, ale do klubu přišli další mladí hráči Malý, Materna, Kopic, a Urban, který se stal v roce 1937 mistrem Brna. Následně začali hrát Hurt ml, Šimeček a další. V této době došlo k velké obměně členské základny.

Během války vládl v Třebíči čilý šachový ruch a začalo se hrát i v hotelu Zlatý Kříž. Hodně se hrál bleskový šach na diktát a volné partie. V roce 1941 se stal přeborníkem Třebíče Bohumil Urban, statkář z nedalekých Kracovic. Župní věstník z roku 1941 uvedl, že "mile překvapil mladý hráč Miroslav Hurt, dosáhnuv v těžké soutěži přes 50% bodů". Za okupace bylo sehráno i památné utkání Materna - Kopic, které trvalo nepřetržitě 40 hodin a je popsáno v kronice klubu a hovoří se o něm z generace na generaci třebíčských šachistů.

Po osvobození v roce 1945 se Třebíč v rámci Brněnské šachové župy příliš neprosazovala, teprve po r. 1949 se začala pravidelně účastňovat soutěží družstev i jednotlivců v rámci Jihlavského kraje. Stále více se prosazovali mladí hráči Hobza a Hurt, kteří patřili k nejlepším. Zúčastnili i polofinále mistrovství ČSR, která se hrála v Třebíči, a to Hobza v roce 1959 a Hurt v roce 1960. Z těchto turnajů je např. památná výhra Františka Hobzy s Františkem Pithartem a známá je i partie budoucího velmistra Lubomíra Kaválka s Miroslavem Hurtem, kterou však tehdejší velký talent československého šachu a budoucí reprezentant vyhrál. Mezi další známé třebíčské hráče v této éře patřili Dr. Střítecký, Dr. Samek, Dr. Krátký, Dvořáček, Dudr a bratři Kopeční, synové prvního předsedy šachového klubu. V roce 1956 byla založena Tělovýchovná jednota Spartak Třebíč, do níž byl začleněn i oddíl šachů. Kromě toho se šachisté začali organizovat i v dělnické čtvrti Třebíče - Borovině, kde se známých hráčů působili Nechvátal a Sygan. Ovšem šachy se zde velmi aktivně hrály již za války a po osvobození se Borovina proslavila velkým bleskovým turnajem.

V šedesátých letech došlo k přílivu mladých hráčů, z nichž vynikali např. Karel Hurt, Havlát, Vajsar, kteří slavili úspěchy jak v dorosteneckých kategoriích, tak mezi dospělými. Systematicky se s mládeží začalo pracovat až počátkem sedmdesátých let pod vedením další známé postavy třebíčského šachu, učitele Jaroslava Malého, který v šachovém kroužku Domu pionýrů a mládeže v Třebíči vychoval desítky mladých šachistů a šachistek. Největšího úspěchu v mládežnické kategorii dosáhnul třebíčský šach v letech 1975/1976, kdy Spartak Třebíč zvítězil v žákovské kategorii Velké ceny ČSSR, které se zúčastnilo v sérii 31 turnajů 349 družstev a 1618 hráčů! Základní sestavu tvořili Libor Beroun, Milan Werl, Jan Tesař a Zdeněk Kucián a dále zasáhli do hry Michal Kolman, Miroslav Michálek, Pavel Škrdla a na dívčí šachovnici (tato se nehrála na všech turnajích) Jitka Pleskačová. Dnes jsou z těchto jmen šachově aktivní bohužel pouze Jan Tesař a Miroslav Michálek.

Oddíl byl aktivní i jako pořadatel turnajů. Např. v roce 1974 se hrál v Třebíči jak Jihomoravský krajský přebor žen (zvítězila Chalupová z Brna), tak Jihomoravský krajský přebor mužů, který skončil mrtvým během brněnského Štefla a Ševčíka, rodáka z Přešovic u Rouchovan. Užší zápas o titul krajského přeborníka v září 1974 vyhrál domácí hráč Vladimír Ševčík v poměru 2,5 - 1,5. V roce 1977 došlo ještě k jedné významné události. Šachový oddíl přesídlil z hrací místnosti v hotelu "Podlipný" u vlakového nádraží do Sportovní haly Leopolda Pokorného, kde měl azyl dlouhých následných 28 let.

Počátkem 80. let došlo v důsledku zprovoznění Jaderné elektrárny v nedalekých Dukovanech k velkému přílivu obyvatel do regionu a tím i zvýšení počtu členů šachového oddílu až na 70 hráčů! Objevila se nová jména jako Kičmer, Odstrčil, Paluch, Hulín, Skořepa, Zachariáš a další, z nichž většina již byla zkušenými šachisty z jiných klubů. Protože stále ještě byli aktivní šachisté starší generace (Hobza, Hurt, Kopečný, Dr. Krátký, Malý…) a dařilo se i tehdejší mladé generací místních odchovanců (Veselý, Huňáček, Tesař, Michálek, Prokeš, Petrů…) nastala velká konjuktura třebíčského šachu. Dařilo se zejména v soutěži družstev, která vyvrcholila až postupem do I. ligy (druhá nejvyšší soutěž) a zejména pořadatelstvím mnoha mezinárodních turnajů, nejprve pod názvem "Dukovanské věže", na které po úmrtí velké osobnosti třebíčského šachu Miroslava Hurta v roce 1986 neméně úspěšně navázaly jeho memoriály. Ve stejném roce došlo ke zrušení Spartaku Třebíč a na základě slučovací valné hromady vznikla nová tělovýchovná jednota TJ Třebíč, jejíž výkladní skříní byli kromě extraligových kuželkářů i šachisté. Koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let minulého století na šachové mapě tehdejšího Československa zaujímala Třebíč významné místo a v jejich barvách hrálo i mnoho známých brněnských šachistů (Jurka, Mudrák, Vyskočil, Věchet, D. Pospíšil a další).

Politické a společenské změny ve společnosti však ve svém důsledku znamenaly velký ústup ze slávy třebíčského šachu. Spousta hráčů a funkcionářů dala zcela logicky přednost budování profesní kariéry a svým podnikatelským aktivitám, došlo nejprve k útlumu a posléze k úplnému ochromení klubovního života. "A" družstvo se postupně propadlo z I. ligy až do krajského přeboru (ostatní družstva se postupně z personálních důvodů přestala stavět), nehrály se klubovní a okresní přebory a došlo k drastickému úbytku členů. Spousta hráčů zcela zanechala aktivní činnosti nebo se z Třebíče z důvodu změny zaměstnání odstěhovali, někteří raději změnili klubové barvy nebo hostovali v jiných oddílech. Po úmrtí učitele Jaroslava Malého a Vladimíra Kopečného zcela zanikla jakákoliv práce s mládeží. Oddíl obětavě udržoval při životě Josef Sedlák, bývalý úspěšný basketbalista a velký šachový fanda, nicméně na zašlou slávu se pouze občas vzpomínalo na Josefově zahradě nebo v třebíčských hospůdkách u blicek. Protože hrací místnost byla mnohdy již na hranici regulérnosti (neodpovídající minimální teplota při zápasech) a absence jakýchkoli investic do Sportovní haly ji učinila již prakticky neobyvatelnou, zdálo se, že osud třebíčského šachu pod hlavičkou TJ Třebíč je zpečetěn.

V červnu 2005 došlo z podnětu autora těchto řádků k založení občanského sdružení ŠK Caissa Třebíč, které mělo pouhých 11 (!) členů, jež ohlásili hromadný přestup do nově založeného subjektu a hrací místností se stal dlouhodobě pronajatý salonek v 6. patře příjemného prostředí hotelu Atom. Během necelých tří let existence můžeme směle bilancovat: šachový klub má více než třicet členů a několik hostujících hráčů včetně dvou "cizinců" ze Slovenska a čtyři družstva hrají soutěže od 2. ligy po regionální přebor, díky partnerům je finančně zabezpečen, má vlastní a pravidelně aktualizované webové stránky a nový hrací materiál včetně digitálních hodin. Povstal třebíčský šach jako bájný pták Fénix z popela, nebo jde jen o dočasné zmrtvýchvstání dříve tak úspěšného klubu? To ukáží až následující roky….



P.S. Více o minulosti třebíčského šachu se dozvíte z připravované publikace autorů Miroslava Michálka a Jana Kalendovského s pracovním názvem "Historie šachu v Třebíči".